Hikaru Akira

13. února 2016 v 12:56 | Izon |  CHARACTERS


VZHLED

Hikaru je dívka jako každá jiná. Je v pubertálním věku, takže se některým věcem nelze divit. Její výška činí kolem 170 centimetrů, což není na asijskou holku zrovna málo. Pokud ji potkáte poprvé, první dojem bude, že je křehká. Skutečně to tak ale není, je to pouze optický klam. (Kosti má celkem dosti tvrdé, všech 206.) Je štíhlá a to nejen v pasu, ale i ve stehnech. Kůže by se mohla zdát být bledá, spíše bych ale použila termín 'neopálená'. Začnu od hlavy k patě. O Hikaruiných vlasech lze říci, že jsou havraní černé barvy. Jejich délka je něco málo přes ramena, ovšem nesahají až k pasu. Dejme tomu, že jsou dlouhé do půli zad. Většinou je nosí rozpuštěné, ale když jde sportovat, samozřejmě si je zaváže do culíku, přece jen tam nebude pobíhat jako nějaká superstar z Holywood filmů, jak jí vlají vlasy jako vlajka. To prosím Vás ne. Zajímavostí jsou konečky, které nesou barvu rudé. Představte si, že si konečky namočila do krve a ta červená tekutina seschla. Tak nějak konečky vypadají. Neberte to doslovně, jedná se jen o srovnání, kdo by si sakra namáčel vlasy do krve? Další věcí je její tvář. Začnu očima. Hikaruiny oči mají barvu ocelové šedé, smíchanou s ledovou modrou a levandulovou fialovou. Nejvíce je tam ale znát ta ocelově šedá. Oči jsou lemované dlouhými řasy. Jakožto japonka má asijské oči. Nesmírně jí sluší linky. Používá i řasenku. Smrtelně nesnáší oční stíny, přijdou jí kýčovité. Jinak má v oblibě ještě lehce růžovou rtěnku. Toť vše k jejímu make-upu. Dostali jsme se nějak mimo téma, takže budu pokračovat. Přecházím ke krku. Tady můžu jen říct, že se tam houpe stříbrný řetízek a na něm prsten - jako má Kagami Taiga. Na pažích se jí rýsují svaly, které získala během sportování. (Upozornění: Neberte slovo svaly hned po představu, že je jako zápasník MMA.) Na rukou většinou nosí náramky všeho druhu, od pásků po falešně zlaté náramky z všemožných obchodů. Drží se zásady, že nenosí nic z pravého drahého kovu - pomineme-li ten prsten na řetízku, ten je pravý. Proto náramky či jiné šperky, včetně náušnic, vypadají velice draze, ovšem jedná se pouze o faleš. Pomalu se dostáváme k jejímu stylu oblékaní.
Hikaru už prostřídala mnoho stylů. Teď v pubertě nosí určitě jiné obleční, než byla malá. Normálně ji uvidíte ve volných tílkách či tričkách, nejčastěji v tmavých barvách. Jejím favoritem je černo-červené tílko, které má na zádech nápsáno: 01 - QUEEN a tričko, které má na hrudi napsáno: Lil Tiger. Spodek si vybírá z kraťasů po těsné džíny, případně legíny/džegíny. Záleží na počasí. Jinak, když sportuje, si bere úzké tričko a volnější kalhoty. Čas od času uvidíte sluneční brýle nebo kšiltovku. V oblečení není omezení a ani já nemůžu říct přesně, co všechno by si mohla Hikaru na sebe vzít.

POVAHA

Akira je svou povahou velice zajímavý člověk. Kdybyste měli jedním slovem pojmout celou stránku jejího charakteru, nevymysleli byste to ani kdybyste měli tisíc let. Představte si jednoduše základní strom a z něho vede mnoho větví. Takto nějak vypadá její povaha. Hikaru je skrz naskrz osobnost, která vypadá, jako kdyby ji nic nezajímalo. Vězte ale, že i když to tak nevypadá, hluboko uvnitř jí je to taky jedno... Navenek působí chladně a bez citů, jako kdyby byla vytesaná z mramoru a byla socha. Své problémy řeší sama... ehm, nebo přesněji: nechává, aby se ty problémy řešily sami. Není to moc moudré, že? Ač se to nezdá, Hikaru se někdy chová dosti dětinským způsobem, hlavně když dojde na to někomu pomoct. Je dívka, která si žije svůj život a nenechá si do něj kecat. Jinak se ale inteligentně přemýšlející bytost. Na drouhou zase nelze říci, že je jen taková. Má i druhou stránku, tu světlejší. Stejně jako jméno Hikaru, které znamená světlo. Když světlo vrhá stín, musí být silné. Čím víc se světlo intenzivnější, tím silnější je stín. Pokud není žádné světlo, není žádný stín. Celé to je však pouze její vnější obálka.
Pokud ji nic neovlivňuje, je Hikaru vyrovnaná jako Ying & Yang. Je-li to její neutrální období, chová se nezajímavě. Na tváři nosí vždy znuděný výraz, na vše odpovídá pouze: "No, jo... tak fajn. Jak chceš." Nemá vlastní názor - nebo ho vůbec nedává najevo, takže to vypadá, jako kdyby žádný neměla. Někdo by jednoduše řekl, že má mrtvou povahu. Pokud ji ale něco nadchne...
Ano, to je její světlo. Tyto situace jsou extrémně vzácné a uvidíte to jen v těch nejvíce vyjímečných chvilkách. Jak již bylo zmíněno, Hikaru není zrovna holka, která dává najevo své pocity či nálady. Avšak nelze mluvit pouze o jejích neutrálních a záporných stránkách. Hikaru se umí usmívat. K vybraným lidem a bytostem se chová jako obyčejná - citově založená - dívka. Směje se vtipům, usmívá se, projevuje své štěstí a radost... Tak vidíte, že Hikaru není bezcitná bestie? Někdo jen hold její povahu nechápe. Umí si vybrat své favority a když se to stane, stává se neskutečně věrnou osobou. Zkuste si někdy ublížit jejím přátelům a favoritům. Stejně jako umí být hodná, dokáže být i zlá.
Patří do toho psychopatický úšklebek a tvář, jako kdyby si užívala Vaše utrpení. Žije si pravidelem že: "Něco za něco.", stejně tak jako respektuje motto jejího otce: "Skutečným štěstím není zapomenout na milovanou mrtvou osobu. Skutečným štěstím je, když najdeme toho, kdo nám onu bolest způsobil, a donutíme ho trpět za své činy." Ač se o tom vůbec nedá mluvit, dokáže být Hikaru neskutečně zlá a ďábelská osobnost. Ovšem ne podlá, abyste si nemysleli. Inu... vlastní svou vlastní pistoli.
Co se jejích oblib & hobby týče, je sportovně založená osobnost. Umění nechápe, ale to ještě neznamená, že by se ho štítila. Jen je na ruční práce hrozně nešikovná. Místo kreslení by si šla radši zaběhat ven. S tím je tak malinko spojená cílevědomost a touha po vítězství, neberte to ale tak, že by se kvůli tomu bila do krve. Mimochodem, řekli byste, že takový typ jako ona sbírá plechovky? Svítí? Ano, sbírá plechovky od energy nápojů. Jejím dalším koníčkem je koukání se na anime a čtení manga. Je prostě správná japonská dívka. Kromě toho také hraje videohry. Nenašli byste hru, kterou nezkusila.
Stejně jako ostatní výjimky, i ona má fantazii vyvinutou na vysoké úrovni. Samozřejmě to ale nedává najevo, protože by si jinak připadala jako divná. Neumí si dělat kamarády.

HISTORIE

Hikaru pochází z bohaté rodiny v Japonsku. Narodila se ve čtvti Minato-ku a bylo to pro všechny její známé velkolepá záležitost. Byla jediným dítětem svých rodičů - přísného otce a jemné matky. Tato kombinace zapříčinila, že se dostala pod přísnou vládu otce a matka na ni neměla moc velký vliv. Její otec na ni dával rázný důraz a často ji okřikoval i za sebemenší chybky. Hikaru se probouzela unavená a stejně tak unavená šla spát. Učila se etiketě, diplomacii, ale především dobrému chování. Hikaruiny rodiče byli majitelé hotelů. O peníze nebyla krize, ale rozhodně se nedalo říct, že byla Hikaru rozmazlená. Kvůli tomuto faktu se ve škole nesnažila na 100%, protože věděla, že stejně bude v budoucnu jako majitel hotelu... Tady začíná její nudný život. Všechno jí bylo jedno a nechala život plynout tak, jak by měl. Ve věku deseti let se o sebe starala prakticky sama, matka i otec byli často na pracovních cestách. Hikaru záleželo jen na sobě. Tady to už ale začíná...
Objevila svět anime a manga. Po jejich sledování se její fantazie probudila k životu. Náhle mohla vidět, co vidět chtěla. Neměla kamarády, ale náhle je mohla mít. Všechno to bylo o představivosti. Mohla žít! Doopravdy žít! Poprvé se tímto způsobem zamilovala ve věku dvanácti let do Kagami Taiga - imaginárně neexistující bytost. Lidé o ní říkali, že byla divná, ale ona je díky svému smyslu ignorovala.
Jednou, když se její matka vrátila ze své cesty, tak viděla Hikaru, jak si povídá sama se sebou, sedí na posteli a o něco se opírá. To něco nebylo teoreticky nic. Z Hikaruiného pohledu právě vedla konverzaci s jejím Tygrem (pozn.: otaku pochopí...). Její matka se zhrozila a poslala ji na léčení u psychiatra. Hikaru svou matku kvůli tomu nesnášela s myšlenkou, že zatímco Hikaru doma sama trpí a snaží se utíkat realitě, její matka jí v tom vůbec nepomáhá. Z Hikaru se stala arogantní osobnost.
Jednoho dne se ale všechno změnilo. Stalo se to na její čtvrnácté narozeniny. Právě se vracela ze školy. Chtěla se vyhnout jakémukoliv "nudnému lidskému" kontaktu a tak se rozhodla pro zapadlejší uličku. To se stalo její osudnou chybou. Po pár krocích narazila na gang nějakých nepěkně vypadajících chlapů. Začali na ni pokřikovat nemravné hlášky. Bylo jí jasné, co chtěli a tak se pokusila utéct, bohužel se jí to nepovedlo. Jeden z těch chlapů ji chytil kolem pasu. Hikaru sebou házela a vrtěla se v marné snaze dostat se ven. Co se stalo potom... ví jen ten zachránce. Zrovna ve chvíly, kdy to chtěla Hikaru vzdát, tak ten chlap ztuhl v pohybu. Hikaru využila možnosti a vyskočila ze sevření.
"Nedívej se, není to pěkný pohled. A uteč," uslyšela tichý chraptělý hlas. Ten zvuk byl uklidňující. Hikaru přikývla a uhnula pohledem chlapovi na zemi. Co se stalo? No, kdybyste se podívali na toho chlapa, viděli byste ho v louži krve a v zádech obrovskou díru od stříbrného nože. Ostatní jeho kumpáni se na něj dívali jako mřimzeni na místě. Pak se otočili k vyhublému chlapci s hnědými vlasy, který držel v ruce stříbrný nůž od krve. Pustili se do něj a začali ho mlátit. Hikaru nemohla jen tak stát a využila toho, že si ji nevšímají a zavolala policii.
Tokijská policie byla rychlá a jakmile ti chlapi uslyšeli sirénu, dali se na úprk. Ten mrtvý chlap tam stále ležel v červené barvě. Avšak zachránce také ležel na zemi. Hikaru k němu přiskočila a podívala se mu do očí. Byl naživu, avšak vážně zraněný. Naštěstí s policií přijela i sanitka. Hikaru policistovi stručně převyprávěla, co se stalo.
"Prosím jméno a příjmení toho kluka na účet. Máte s ním nějaký vztah? Znáte ho? Jinak ho nemůžeme ošetřit," oznámil hlavní doktor, zatímco sanitka s tím klukem odjížděla do nemocnice. Hikaru zavrtěla hlavou.
"Bohužel nevím. On... mě zachránil," odpověděla Hikaru. Pak se zamyslela. "Bylo by možné, abyste to hodili pod mé jméno? Hikaru Akira, dcera Sato-ni Akira a Tisaru Akira. Jeho péči zaplatím," řekla. Všichni znali Akira rodinu a tak bylo svoleno. Hikaru byla skvělou diplomatkou a její jméno jí to o hodně usnadňovalo. Odcházela, zatímco Černé vrány uklízeli mrtvolu. Nakonec to bylo bráno jako sebeobrana...
Druhý den se rozhodla, že se za ním podívá. Přece jen mu dlužila za svůj život. Byla samozřejmost, že se o něj postará. Její rodiče o tom nevěděli a ani se o to nezajímali. Najít jeho lůžko bylo v poměru těžké, protože neznala jeho jméno. Díky doktorům zjistila, kde leží a vydala se tam.
Zaklepala. Odpovědí jí bylo něco jako: "Hmm...?", tišší, než se snad dalo mluvit. Hikaru vešla dovnitř. Na posteli ležel mladý kluk s hnědými vlasy. Už nebyl tolik umouněný jako když ho viděla. Byla ráda, že se mu dostalo nejkvalitnějšího pokoje a nejpečlivější péče.
"Ohayo," řekla Hikaru a usmála se. Ten kluk se na ni jen podíval a pak se otočil k oknu.
"Proč to děláš?" dostalo se jí odpovědi. Hikaru pokrčila rameny.
"Zachránil jsi mě. Arigato... umm..." Ten kluk se na ní znovu podíval. Hikaru se zdálo, že má levé oko trochu jiné než to pravé, ale hned tuto myšlenku zamítla. To přece nebylo možné.
"Nemusela ses napsat pod svým jménem. Hádám, že o tom tví rodiče neví," řekl tichým hlasem, který nesl smutný podtón.
Hikaru se usmála a došla k oknu. Na sobě měla nové tričko s nápisem Lil Tiger. Na jeho slova zakroutila hlavou. "Ne, moji rodiče se o mně moc nezajímají. Jim je jedno, co se mnou je," řekla. Ten kluk ji sledoval. Nastalo ticho.
"Hikaru znamená světlo... je to zajimavé..." ozval se nakonec ten kluk, čímž Hikaru překvapil. Na rtech se jí objevil zářivý úsměv. Přikývla.
"Hai. Hikaru znamená světlo. Dostala jsem to jméno, protože mám výrazný stín," podotkla. Vlastně ani nevěděla, co to řekla. Nedávalo to moc smysl. "A ty jsi...?"
Ten kluk se posadil. Teprve teď si Hikaru všimla jeho postavy. Kůže byla bledá a byl vyhublý, ale i přesto byl svalnatý a svým způsobem hezký. Upřel na ni své oči a když se to stalo, Hikaru přejel mráz po zádech. Pokojem se rozeznělo jeho jméno.
"Jsem Subaru... Lee..." Hikaru zřetelně zaznamenala jeho chladný tón hlasu, jako kdyby mu bylo vše jedno. Když se k němu Hikaru posadila, výrazně před ní ucukl a ucouvl. Strach z lidí... huh? Nebo...? Rozhodně byl Subaru starší než ona.
"Těší mne, Subaru-kun," usmála se. Pak se zamyslela. "Umm... Subaru jako to auto?" dodala, jelikož si nemohla pomoct a musela srovnat přirovnání. Poprvé se na jeho tváři objevil úsměv. I Hikaru musela uznat, že úsměv vypadal na jeho rtech divně.

Jak dny ubíhali, Subaru se plně zotavil. Hikaru se mezitím dozvěděla o jeho strašlivé historii. I přesto se k němu začala chovat jako ke svému bratrovi, kterého nikdy neměla. Svěřovala mu své nejtajnější tajemství a určitě věděla, že je nikdy neprozradí. Její rodiče se sem tam vrátili domu a druhý den hned zase odjeli a tak mohli oba žít v poklidu a míru. Subaru se za nějaký čas přistěhoval k Hikaru domů. (Mohla bych i u Hikaru napsat, že si Subaru-kun adoptovala jako svého bratra.) Subaru bydlel dole v obývacím pokoji, kde si zřídil své teritorium na gauči. Díky bohům nebyl bordelář, to spíše Hikaru byla ta, co měla oblečení všude po domě. Dívka překvapeně zjistila, že i když se Subaruovi nedostalo řádného studia, je velice vychytralý. (Snad proto, že se všechno musel učit sám.)
Jako by to bylo osudem vyjímek. Jednou se stalo, že Subaru četl Hikaruinu učebnici biologie, když jí právě pomáhal s domácím úkolem. Omylem povolal z knihy ven již vymřelého pratura - předka tura domácího. Hikaru i Subaru byli donuceni se dát na úprk. V tu chvilku tato scénka připomínala Kobru 11 s Hikaru a Subarem v hlavní roli jako padouši a pratur jako Semir. Nakonec pratur utekl ven do přírody (takže se nedivte, že až pojedete do Tokia, napadne vás již vymřelá kráva).
Poslední kapkou bylo, když si Subaru kreslil okřídleného vepře do svého bloku, když v tom vepř oživl. Voilá, aneb jak se na svět dostalo opeřené prase. Každopádně kvůli tomu byla Subaruova schopnost vyzrazena a oba sourozenci byli převezeni do základny vyjímek. Od té doby tam žijí spolu.

ZAJÍMAVOSTI

- Vlastní certifikát na zbraň a má vlastní pistoli.
- Píše si svůj deník.
- Víte, proč se nikdy nemůže zamilovat? Imaginárně chodí s postavou z Kuroko No Basket - Kagamim Taigou. Je do něj zamilovaná. Prý ho jednou viděla a od té doby je jejich vztahu věrná. Její matka ji kvůli tomu donutila navštívit psychiatra. A ano, už pár reálných kluků, z jejího pohledu "nudných týpků", odmítla. Má dokonce i úplně stejný prsten jako fiktivní postava a nosí ho na krku. Po setkání ví, že Kagamiho zajímá jen ona.
- Má na rameni tetování tygra v ohni. Je to znak síly.
- Její "uliční" přezdívka je "Lil Tiger", díky tričku s tímto nápisem.
- Chová se k Subaruovi Lee jako ke svému vlastnímu staršímu bratrovi. Zkuste jejímu onii-san něco udělat a zláme vám všechny kosti v těle. Pak je sestaví-opraví a pak zase zláme.

SCHOPNOSTI

none

KNIHY & PŘÍBEHY

none

DOKONČENÉ MISE & VÝPRAVY

none

DALŠÍ INFORMACE O POSTAVĚ

  • VĚK: 15 let
  • NAROZENINY: 14.12.
  • POHLAVÍ & DRUH: Žena - Člověk/Smrtelník
  • DŘÍVĚJŠÍ BYDLIŠTĚ: Minato-ku, Japonsko
  • JAZYKY: japonština, angličtina, francouština (75%), španělština (pár základních slov)

GALERIE

(Kliknutím zvětšíte)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama