Hikaru's Diary

24. března 2016 v 19:38 | Izon |  EXTRA
Cover art
STRUČNÝ POPIS:
Hikaru Akira si píše svůj deník. Začala psát, když se o ní její rodiče přestali zajímat. Deník vypadá naprosto normálně, je to knížečka v koženém obalu bez klíčku. Chrání si ho, protože v něm má svá nejtajnější přání a tajemství, která by se neměla odhalovat.

VLASTNÍK: Hikaru Akira
POZNÁMKY: Nejsou to všechny zápisy, pouze ty nejdůležitější, o kterých by bylo dobré vědět.

ZÁPIS ZE DNE 2.4.2011
Milý deníčku,
Kagami Taiga je to jediné, co mi zbylo... Moji rodiče odjeli do Thajska na pracovní cestu a já jsem tu zase doma sama. Ve škole je to čím dál tím horší. Nějaká holka mi dneska řekla, jsem jsem "kemono" a že bych vůbec neměla existovat. Proč se tohle děje jenom mně? To není vůbec férové! Dneska jsem dokoukala Sailor Moon, takže nevím, co mám dělat dál. Možná se kouknout na něco novějšího? Stále čekám na den, kdy konečně objevím někoho, kdo mi nebude říkat monstrum. Pff, určitě mi jen závidí, že je rod Akira bohatší, že mám lepší vzdělání a podobně! Jsem přece Hikaru Akira, pro Pána Boha! Tak... proč se stále cítím tak mizerně? Snažím se usmívat se, jen aby ve mně nikdo neviděl tu trosku. Stále držím hlavu vzpřímenou a hrdě jdu dál!
Jak tomu ale můžeš rozumnět, jsi jen deník. Nevadí mi, když o mně říkají divné věci, ale proč za to trpí Kagami? Jsem skutečně psychopat? Málem jsem dneska zmlátila jednoho kluka z vyšší třídy, jenom protože řekl, že Taiga neexistuje. Snad se jednoho dočkám splnění mého snu a Kagami se stane skutečným. Prozatím jediné, co můžu, je psát a vyřvat se pomocí těchto slov do knížečky s koženým obalem. Gomen.
Hikaru Akira, dne 2.4.2011
ZÁPIS Z VEČERA DNE 14.12.2014
Milý deníčku,
stále se mi klepou ruce, když na to zavzpomínám. Dneska se stalo něco neuvěřitelného! Myslela jsem si, že takové věci se dějí jenom ve filmech! Zrovna na mé narozeniny, chápeš to?
Šla jsem domů jako vždycky, když skončilo vyučování. Na oběd jsem nešla, neměla jsem hlad. Po hlavní ulici šlo strašně moc lidí. Umíš si představit, že je tam ještě víc lidí než obvykle? Tak jsem se rozhodla, že půjdu po vedlejší ulici, po té neosvětlené, jak jsou tam ty popelnice. Naposledy jsem tou ulicí šla, když jsem šla nakupovat a nechtěla jsem se tlačit tím hrozně hlučným davem. Úplně se to změnilo, od té doby. Hlavní je ale to, že...
Uff... Byli tam nějací chlapi a začali na mě řvát. Chtěla jsem utéct, ale on mě chytil a nechtěl pustit. Samozřejmě, že jsem se bránila! Byl ale neskutečně silný. Byla bych už tohle nepsala, kdyby se tam neobjevil on. Nevím přesně, co se stalo, ale zachránil mi tím život. Ti blbečkové utekli, když uslyšeli policii, ale také... ten kluk ležel na zemi. Vážně jsem si jednu chvilku myslela, že je mrtvý. To bych si neodpustila! Kdybych byla trochu lidí-snášenlivá, tohle by se nikdy nestalo! Díky bohům byl naživu a tak ho sanitka odvezla do nemocnice. Možná jsem teď zavinila, že budeme mít o jednu kupu peněz pryč, ale peníze nejsou nic než papíry. Za peníze si kamarády nekoupíš, to si pamatuj.
Modlím se, aby byl v pořádku. Ještě mu chci poděkovat za záchranu života.
Hikaru Akira, 14.12.2014
ZÁPIS ZE DNE 15.12.2014
Milý deníčku,
dneska jsem ho byla navštívit. Víš, jak bylo obtížné najít jeho pokoj? Neznala jsem ani jeho jméno, ale teď už vím. Jmenuje se Subaru Lee. Subaru jako to auto. Nemůžu ho přesně popsat, ale čas od času se chová divně. Možná má strach z lidí, protože když jsem si k němu sedla, tak ucouvl, jako kdybych byla "kemono". Má hnědé vlasy a hnědé oči. Možná se mi to jen zdálo, ale jedno oko má světlejší hnědou barvu než to druhé. Nemožné, že? Musím poděkovat nějaké vyšší mocnosti, že je v pořádku. Sice se moc nesměje, ale mně příjde hrozně fáájn.
Mimochodem, za necelých deset dní jsou Vánoce! Minulé Vánoce jsem strávila sama a dokonce jsme neměli ani vánoční stromeček. Tak snad to bude lepší letos. Rodiče slíbili, že přijedou. Tentokrát musí! Pořád není sníh, ale doufejme, že nějaký napadá ještě tuto noc.
Náááh, jsem ospalá. Už půjdu spát. Oyasumi.
Hikaru Akira, 15.12.2014
ZÁPIS ZE DNE 21.12.2014
Kon'nichiwa, neživá věci v koženém obalu!
Mám strašně dobrou náladu. Dneska Subarua pustili z nemocnice a je úplně zdravý! Vypadá už o hodně lépe než v den, kdy jsem ho potkala. Tehdy měl mrtvolně bílou kůži, ale teď už vypadá docela živě. Ale to není to nejlepší. Poslouchej, on nemá pořádný dům, kde by mohl bydlet a tak jsem se rozhodla, že bude bydlet u nás! Tadáá! Není to paráda? Teda jsem mu to spíše donutila, ale nikomu to nevadí a bude to pro něj lepší, než kdyby se zase vrátil do ulice.
Vlastně nechápu, jak jeho rodiče mohli být tak suroví. Jeho historie je to nejhorší, co jsem slyšela, dokonce i horší než ten horor, který jsem viděla na začátku roku. Jak může dítě žít v laborce?! Zabil vlastního otce, ale já bych to asi udělala taky. No, víš, on ten otec znásilnil jednu ženu, který Subarua pak porodila, takže je to zločin. A Subaru je výsledek toho zločinu. Vůbec se ho nebojím a docela i chápu, proč to udělal. Možná ho i trochu obdivuju, hlavně proto, že měl dostatek odvahy to udělat a pak s takovým pocitem žít.
Cítím se s ním lépe, takže to, že se ke mně přestěhuje, to není, že bych ho vzala pod křídla já, ale Subaru vzal pod křídla mě. On jediný, když jsem mu řekla o Kagamim, tak nic nenamítal a věřil mi! Už ale nehodlám rozebírat jeho historii, dělá se mi z toho husí kůže, když si to představím.
A další novinka: Začalo sněžit! Ne, vážně! Venku je už všechno bíle vyzdobeno. Budu mít o jednu práci navíc, což bude odhrabování sněhu z toho obrovského rodinného pozemku, ale pfft! Nevadí mi to! Možná bude i koulovačka! Záleží na Subaruovi. Možná by on měl ještě zůstat doma a odpočívat, aby se plně zotavil.
S božím pocitem jdu péct cukroví a pak spát. Sayonara!
Hikaru Akiraaaaaa!, dne 21.12.2014
ZÁPIS Z RÁNA DNE 22.12.2014
Milý deníčku,
jsem teď děsně unavená. Všechna ta dobrá nálada a energie byla vypotřebována na hrabání sněhu. Napadalo toho trochu moc! Tolik ne! Vadí mi to! Nebo musím zmenšít pozemek, ale tátovi by se to asi nelíbilo, co? :p
Subaru celý včerejšek prospal a až teď se probudil. Řekli byste, že umí vařit? Dělá úplně boží jídlo! Právě jím snídani od něj - toust, slaninu a volské oko. Subaru toho moc nespotřebuje, i když jsem ho donutila sníst víc než já, ale nesnědl skoro vůbec nic, jenom si kousl do toustu a snědl slaninu. Jak má takhle nabrat energii! Baka...
Dneska ho vytáhnu na nákupy. Musí si koupit nějaké oblečení, v tátové košili vypadá divně. Táta je o strašně moc mohutnější v ramenech, takže si Subaru furt vyhrnuje rukávy. Navíc se vůbec nesměje, což mě trochu trápí, ale můj cíl dneška je ho rozveselit! Přece jen jedeme na nákupy.
PS: Chci také nakoupit dárky, když se rodiče mají vrátit. Tyto Vánoce budou dokonalé!!
Hikaru Akira se svým bodyguardem Subaru-kun!, 22.12.2014
ZÁPIS ZE DNE 23.12.2014
Milý deníčku,
Štědrý den je už zítra! Japonsko je země, kde vládne buddhismus, ale i přesto se tu najdou tací, kteří to slaví. Jako třeba já! Je to křesťanský svátek, ale to vůbec nevadí, protože hlavní je, že jsme všichni spolu, ať už je to jakýkoliv svátek.
Zjistila jsem, že Subaru vážně spotřebuje strašně málo. Poslala jsem ho do obchodu, zatímco jsem seděla v McDonald's naproti a jedla Vanilla Milkshake. Kdybych do toho obchodu šla já, vybírala bych to asi hodně dlouho. Subaru se ale vrátil strašně rychle a v ruce měl jen tričko a jedny džíny. Tak jsme tam šli spolu a šla jsem vybírat já. Byl to takový zajimavý pocit, vybírat oblečení pro kluka s klukem. Ne, nejsem zamilovaná! Miluju Kagamiho, jasný?! Jenom mi bylo dobře, když jsem šla nakupovat s někým a ne sama. S mámou jsme nakupovali často, když jsem byla ještě malá, ale teď už na mě nemá moc čas, stejně tak jako táta. Každopádně hned potom jsme šli do jiného obchodu, kde jsem vybírala dárek k Vánocům pro tátu a mámu. Pro tátu mám kravatu a pro mámu mám jedny šaty. Moje mamka zbožňuje šaty a také modrou barvu a tak jsem našla ty pravé! Dále jsem ještě koupila deskovou hru, abychom ji hráli spolu, až budeme doma všichni. Dokonce i Subaru.
Celou cestu domů jsem rozjímala nad tím, co asi řekne táta na to, že jsem si domů přivedla kluka, který bydlí v obýváku, ale rozhodla jsem se nad tím nelámat hlavu. Však ono se to vyřeší a kdyby ne, řešit to budu až ten problém nastane.
Když jsme byli už doma, bylo nějak po poledni a tak jsme si dali oběd - kari. Stále žasnu nad Subaruovými schopnostmi v kuchyni. Možná bych se někdy mohla zeptat, jestli by mě něco nenaučil, protože já jsem v tomto umění velmi neznalá.
Po obědu jsme šli spolu odklízet zbytek sněhu před domem. Konečně jsem si po dlouhé době zakoulovala a Subaru se konečně začal smát! Teda... jenom tu malou chvilku, ale i to pro mě znamenalo hodně.
Jakmile jsme práci dokončili, šli jsme dovnitř. Zatímco Subaru seděl v obýváku a dělal cosi, já jsem šla nahoru na půdu a vyhrabala Vánoční stromeček. Byl úplně vzadu, dlouho nepoužitý, ale hřálo mě u srdce, když jsem ho zase vytahovala. Byl ale těžší, než jsem si myslela, ale Subaru to asi tušil, protože mi přišel na pomoc ještě předtím, než jsem ho zavolala. Mám pocit, že je asi jasnovidec. Vytáhla jsem i ozdoby a začali jsme stromeček zdobit. Jsem si vědoma toho, že ostatní lidi by to udělali asi týden předem, ale já to dělám noc předtím, protože pak vypadá stromeček nejlépe.
Také jsem se dozvěděla, že 10 centimetrů rozdíl dělá strašné divy. Nedosáhla jsem na hvězdičku, zatímco Subaru jo. To není fér. Ale vždyť je Subaru starší. Možná ho jednou přerostu! Možná jednou...
Večer už probíhal v klidu bez jakýchkoliv zajimavých věcí, kromě toho, že jsem zjistila, že Subaru umí mistrovsky kreslit a ví toho o biologii víc než já. Nakreslil zasněženou krajinu tak božsky, že jsem si myslela, že se dívám z okna.
Dneska ráno jsem se probudila pozdě. To mám z toho, že surfuju po internetu do rozednění a pak jdu spát. Subaru byl už dávno vzhůru. Zůstali jsme doma. Subaru mě dneska naučil udělat pudink. Umí snad všechno! Teda všechno, až na vybírání oblečení. To je moje teritorium.
Už se těším na rodiče. Už je to zítra. ZÍTRA!!!
Hikaru Akira, 23.12.2014
ZÁPIS Z NOCI DNE 24.12.2014
Nemám vůbec náladu psát...
Jsem naštvaná, smutná a zklamaná najednou. Ráno jsem byla ještě šťastná. Vstala jsem už v sedm a chtěla jsem jít budit Subarua s tím, že... UŽ JSOU VÁNOCE!!, ale on byl už dávno vzhůru. Připravila jsem deskovou hru a všechno tak, jak by mělo být. Cukroví a deskovou hru jsem položila na stůl. Začalo zase sněžit. Pár lidí přišlo a popřálo mi hezké Vánoce.
Nedočkavostí jsem přímo skákala po domě v hyperaktivním režimu a pořád šla kontrolovat zahradu, jestli neuvidím černé auto mých rodičů, ale nic...
Čekala jsem až do večera. Tehdy mi zavibroval mobil a objevila se textovka, že se musí opozdit a tak nestihnou letadlo. Myslela jsem, že se rozbřečím! Čekala jsem ty nejlepší Vánoce, ale bylo to jako minulý rok. Rozběhla jsem se do svěho pokoje a zamkla se. Za mnou přišel Subaru a zeptal se, jestli jsem v pořádku a co se děje, ale já ho kapku surově odehnala pryč. Byla jsem naštvaná na sebe samu, že jsem si dovolila věřit, že přijedou. Nakonec jsem zavolala Subarua zpátky a vybrečela se mu na rameni. Překvapivě poslouchal moje stížnosti v tichosti. Já jsem se schoulela do přikrývky, kde jsem brečela dál...
Neměla jsem ani chuť na večeři. Po nějaké době po tom, co Subaru odešel se ozvalo klepání. Nebyli to rodiče, to jsem věděla už předem. Byl to Subaru, kdo jiný. Na tácu nesl cukroví. "Sněz to cukroví a pak otoč tác," řekl mi. Posadila jsem se a začala jíst. Bylo dobré, ale v tu chvilku jsem nebyla schopná cítit tu chuť. Subaru stál v tichosti ve dveřích a díval se na mě. Nabídla jsem mu, aby si sedl na křeslo a taky si vzal. "Vezmu si ty s marmeládou," usmál se. Když jsem to dojedla, podala jsem Subaruovi talíř a otočila tác. To, co jsem tam uviděla mě rozbrečelo znovu, avšak byli to slzy štěstí. Subaru položil talíř na stůl a rozpřáhl ruce, načež jsem ho objala a nechtěla ho za každou cenu pustit.
"Veselé Vánoce, onee-chan," šeptl mi do vlasů. Já jsem se zmohla jenom na vzlyky a potiché "Arigato, onii-san! Arigato gozaimas!". Ten papír, co byl přilepený na zadní straně tácu... byla to dokonalá kresba mě v mé nynější podobě a mých rodičů, jak sedíme u stolu a hrajeme deskovou hru...
Hikaru, 24.12.2014
ZÁPIS ZE DNE 25.12.2014
Milý deníčku.
Od včerejška už je to lepší. O moc lepší. Uvědomila jsem si, že to vlastně byly ty nejlepší Vánoce, které jsem kdy zažila. Byla jsem nakupovat s klukem, naučila jsem se dělat pudink, jedla jsem cukroví... a to všechno jsem nedělala sama. Ráno jsem se kochala tím obrazem. Vypadal, jako kdyby to byla fotka. Ale nebyla. Místo toho, abych si ji nalepila na nástěnku jsem ji schovala do šuplíku. Tohle se nikdy nestalo. Doběhla jsem dolů za Subaruem. Ležel na gauči a spal. Zjistila jsem, že je ještě příliš brzy. Udělala jsem rekord ve vstávání. Bylo čerstvě pět hodin. Opatrně a téměř potichu jsem došla k Subaruovi a dívala se na něj. Poprvé jsem ho viděla spát. Vypadal roztomile. Došla jsem až úplně k němu a sedla si před gauč. Jsem si vědoma, že je to trochu practice stalking, ale neuvědomila jsem si to včas.
"Pozorovat někoho, jak spí, není to neslušné, onee-chan?" ozval se najednou, až jsem úplně nadskočila a vyjekla překvapením. Spal celou dobu, nebo byl celou dobu vzhůru?! Otevřel oči a posadil se.
"Tys - nespal?! Tys byl celou dobu vzhůru?! Jak dlouho už jsi vzhůru?!" křičela jsem. Subaru se ke mně vrhl a zacpal mi pusu dlaní a řekl mi, abych se utišila. Když jsem se uklidnila, tak mě pustil.
"Jo, byl jsem celou dobu vzhůru," řekl. Zrudla jsem jako rajče a otočila hlavu jinam, aby to neviděl. Ucítila jsem, jak se směje úsměvem, ve kterém byl zájem. "Dělám si srandu, onee-chan. Byl jsem vzhůru až když jsem se ozval. Vycítil jsem, že tu jsi a tak jsem se ozval," řekl po chvilce. Zrudla jsem ještě víc, asi jsem musela vypadat jako jahoda.
"Umm... co potřebuješ, že jsi vzhůru tak brzo?" optal se po chvilce a já si vzpomněla, proč jsem vlastně šla dolů. Nadechla jsem se a řekla mu: "Subaru-nii-san, ten obraz je vážně pěkný, ale... nikdy se to nestalo. Mohl bys prosím nakreslit... etto... mě a tebe, jak zdobíme stromeček?" vykoktala ze sebe. Bylo to trochu trapné to říct nahlas, ale Subaru se jen usmál. Vytáhl skicák a opatrně z něj vytrhl jeden list čtvrty. Když jsem se na to podívala, slzy se mi opět nahrnuly do očí.
"To jsem kreslil celou tu dobu, zatímco jsi čekala na rodiče," usmál se. Na čtvrtce byl obraz Subarua - jeho a mě, jak se já snažím dosáhnout na hvězdičku na stromečku a on, jak zdobí dolejšek. Vážně si někdy myslím, že je jasnovidec.
Celý den jsme trávili válením se, lenošením a dokonce jsme si zahráli i deskovou hru. Vůbec jsem jí nechápala, ale byla to legrace. Večer jsem konečně šla spát se spokojeným úsměvem. Život je fajn.
H. Akira, 25.14.2014
ZÁPIS ZE DNE 1.1.2015
Nový rok, Woo-hoo!!
Samozřejmě, že jsme šli se Subaruem střílet ohňostroj! Minato-ku to udělalo zatraceně pěkně! Subaru usnul už v sedm, ale před půlnocí jsem ho vzbudila a vytáhla ven.
Také se dneska stalo něco vážně váááážněěěě nečekaného. Subaru mi pomáhal s biologií, protože už zítra jdu do školy. Nevím, co se stalo, ale když se Subaru dotkl obrazu nějakého pratura, tak se ozval zvuk elektřiny a začalo svítit bílé světlo. Hned potom se v mém pokoji objevil nějaký býk a začal nás honit! Ne, vážně! Nekecám! Nakonec jsme museli otevřít vrata a on vyběhl sám ven. Dokonce umí chodit dolů ze schodů, i když pomaleji!
Uff! Máme strašný štěstí. Zítra nechci do školy!
H. Akira, 1.1. konečně 2015
ZÁPIS ZE DNE 13.1.2015
A Pán Bůh chraň mě...
Zítra píšeme písemku a já... a já musím jít nahánět opeřené prase. Stalo se to zase! Subaru si kreslil prase s křídlama a ono oživlo! Dneska se omlouvám, ale nemám čas nic napsat. Vlastně už teď nám málem rozbil náš drahý porcelán.
H.A., 13.1.2015
ZÁPIS Z RÁNA 21.1.2015
Musím si rychle balit!
Napíšu to, co stihnu, ale nezaručuju, že to bude všechno. Jsou tu nějací chlapi, kteří říkají, že je Subaru "vyjímka". Nevím, co to má znamenat, ale prý mám jít s ním. Bože, právě si balím. Doufám, že z toho nebude nějaký problém. Vzkaz nechám rodičům na stole, textovka by stejně padla do spamu. Prý to má co dočinění s tím prasetem a tou óbr krávou. Mám takový pocit, že je Subaru Superhrdina se superschopnostmi, ale to už vím. Myslíš, deníčku, že je to nakažlivé, to jeho všeumělství? Kdyby jo, pořídím i mega-lepidlo a přilepím se Subaruovi z zádům. Díky tomu se můžu věnovat stalkingu naplno!
Hikaru Akira, 21.1.2015
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama