Subaru Lee

23. března 2016 v 10:08 | Izon |  CHARACTERS

VZHLED

Subaru v dětství připomínal chodícího zombie-boy. Byl vyhublý, samá kost a kůže a jeho kůže byla bledá ze života ve věčné tmě. Oblečený byl do všelijakých otrhaných hadrů. Subaru má jasné japonské rysy. Když byl malý, vypadal roztomile i přesto, že se vůbec neusmíval, ale to nikdo neřešil a nikdo nebyl svědkem jeho dětského úsměvu. Vlasy hnědé barvy měl rozčepýřené. Na krku a rukou měl otisky od pout a červená oteklá místa od injekčních stříkaček. Zacházelo se s ním mizerně, možná i hůře než se zvířetem.
Když utekl v teeneger věku, moc teenegera nepřipomínal. Značně vyrostl do výšky, měřil něco kolem 165 centimetrů ve věku 13 let. Byl stále vyhublý, ale na pažích, zádech a břichu se mu už začaly rýsovat svaly. Stále si zachoval svůj hezký vzhled.
A teď? Teď už Subaru vypadá úplně jinak. Jeho výška vyšplhala přes 170 centimetrů. Je stále štíhlý, ale už nevypadá tak moc vyhuble. Jeho kůže nabrala trochu živé barvy, ale v normálním měřítku je stále bledá. Díky Hikaruiné péči zmizela většina jizev a známky jeho života v laboratoři. Má krátké ježaté vlasy čokoládově hnědé barvy. Je to jeden ze znaků, jak ho bezpečně poznáte, když projdete kolem. Všímavější lidé by si mohli všimnout i jeho tmavých očí, matně připomínajících černých očí. Nenechte se zmást, nesou stejnou barvu, jako jeho vlasy. Když se do nich podíváte, spatříte sami sebe. Je sportovně založené postavy a dokazují to jeho svaly na břiše a na pažích. Má důstojné držení těla. Co o jeho oblečení dá říct, není ten typ co celý život nosí jedno a to samé oblečení pořád dokola. Subaruův oděv se skládá z dlouhého červeno-černého pláště, červených rukavic, černých kalhot a vysokých černých bot. Subaru je úplný fanatik do kožených věcí, části oblečení z jiného materiálu na jeho těle snad ani nenajdete (kromě pár nezbytných kusů, které se samozřejmě z kůže nedají vyrobit). Vše musí být rázně v černé kombinaci. Pokud tedy Hikaru nevybere jinak. Pak by to byla košile a extrémně elegantní vzhled. Takovou perličkou je jeho jediná náušnice, kterou nosí na levém uchu. Tato náušnice je z bílého zlata.

POVAHA

Subaru má vskutku unikátní povahu. Kdyby žil v anime, mohli bychom ho popsat ze začátku jako tsundere kluka. Subaru není ten stále se usmívající. Chová se odtažitě. Veškeré aktivity tráví o samotě. Lidé se ho bojí nebo ho považují za divného, proto není lehké si dělat kamarády. Ne, že by o to Subaru stál. Pro něj znamenají přátelé přítež. Neprojevuje žádné city, je jako kus ledu. Když projdete kolem něj, může se stát, že vás zamrazí. Když se budete chtít seznámit a skamarádit, Subaru vás jednoduše od sebe odežene, někdy i dosti nepřátelským způsobem. Tento kluk ale byl vždycky takový. Úsměv na jeho tváři vypadá spíše jako psychopatický úšklebek, i když dejme za pravdu, že v některých úsměvech skrývá něco jako potlačené štěstí. Jak již bylo zmíněno, je osamocené povahy. Další součástí jeho povahy je jeho výbušnost. Snadno se naštve a neumí se moc krotit. Není to ale agresor, abyste věděli. Do žádných rvaček se nepouští a v případech, kdy vybuchne, se dá popsat jako tiše zuřící.
Jeho osobnost má v poměru proměnlivý charakter, proto nemůžu s jistotou říci, že je Subaru záporák. Je považován za velmi důstojnou osobnost. Má své cíle a zásady, kterých se drží a nijak jinak. Je ten typ muže, co vždy splní své sliby a nesnáší, když někdo nesplní ty svoje. Samozřejmě se jedná o neutrální postavení, takže člověk nikdy neví, na jaké straně stojí. Je inteligentní, z čehož vyplývá, že si vybere tu stranu, která je pro něj více výhodná. Jediný, ke komu cítí spojení je Hikaru, ke které se chová otevřeně a citově jemně.
Nelze tím pádem mluvit jen o negativních vlastnostech. Subaru dokáže být citlivý a může prokazovat, že má srdce, ovšem bere to jako slabost. Hikaru je jediná, komu si může dovolit věřit a ukazovat před ní své kladné já. Jemu se více líbí, když z něj lidé mají strach. I přes svou neskonalou moudrost si však vypracoval ve všech titul jako nezodpovědný člověk, který řeší jen své problémy - nebo je nechává, aby se vyřešily samy. Proto je často brán jako arogantní, sobecký a dětinský. Jinak zpátky k tomu faktu s Hikaru. V jeho případě znamená citlivý to, že Hikaru tiše sleduje a okřikne ji v každém případě, pokud udělá dívka chybu. Neberte to jako něco zlého, to je jedině dobře. Subaru si na sebe vzal dobrovolně roli Hikaruinýho staršího bratra. Normálního člověka by nechal, aby si ty chyby dělal jak chtěl, ale u lidí, na kterých mu záleží - tedy Hikaru, by ty chyby opravil. Prapodivný způsob vyjadřování citů, že?
Subaru si toho v historii prošel hodně a tak se jeho povaze nelze divit. Nemá sourozence, protože no... proč se dozvíte v jeho historii. Jedno je ale jisté: ze srdce nesnáší svět a proklíná ho za to, jak není férový. Jak říká: "Kdyby existoval Bůh, najde ho a zabije." Žije v tomto světě, jen protože mu byl dán život. Věří v posmrtný život. Ze srdce nikoho nemiluje (pomineme-li bratrský vztah s Hikaru) a i kdyby ano, považoval by to opět za přítěž. Má velkou představivost, takže byl v historii označován za lháře a podvodníka, proto je psychicky nestabilní a má výkyvy nálad, naneštěstí těch špatných. V některých případech to znamená, že by neměl problém zabít člověka, kdyby měl pádný důvod.

HISTORIE

Subaruova historie je temná a on sám si prožil dost jak fyzických, tak i psychických utrpění. On byl vlastně chybou, neměl se nikdy narodit, jak tvrdí jeho matka. Všechno začalo, když byla jedna žena, pozdější Subaruova matka, znásilněná. Ta žena se pokusila o potrat, ale Subaru jako kdyby nešel zabít. Později se dostal na svět. Matka ho nenáviděla a nazývala ho "nečistým chlapcem", protože vznikl z něčího utrpění. Žena si na něm vybíjela svou zlost. Když byl Subaru ještě mimino, dala ho žena do labolatoře, aby na něm mohli provádět různé experimenty, třeba testy k novým lékům a podobně. Rostl v temnotě, pachu léků a jiných chemických prvků. Žena se nemohla smířit s tím, že má skutečně dítě (poněvadž měla nějakou přísahu, že nebude mít děti a poté, co byla znásilněná, tak přísahu porušila) a tak se stala závislačkou. Když byla opilá, často Subarua bila a nadávala na něj. Subaru žil, ale jako kdyby v tu dobu neměl duši. Necítil bolest fyzickou, protože ta byla přehlušena tou psychickou. Často vedl sám se sebou monolog, proč vlastně existuje.
Ve věku dvanácti let utekl z laborky, krátce po smrti své matky, která zemřela na automobilovou nehodu, když řídila zdrogovaná a nabourala do kamionu. Subaru se vrátil do jejího domu, kde šest měsíců žil sám, než ho neobjevila policie a on se poté musel donuceně nastěhovat do dětského domu. Tehdy se poprvé jeho fantazie začala rozvíjet, protože to, co nakreslil, většinou oživlo a terorizovalo dětský domov. Nikdo to nebyl schopný vysvětlit, ale vinili z toho Subarua.
Po necelém měsíci do dětského domova přišel muž. Na sobě měl řadu tetování. Když se Subaru šel podívat, co se děje, ztuhl na místě. Něco v něm mu rázně přikázalo, aby nešel blíž. Ten muž si zrovna povídal s jednou vychovatelkou. Po chvilce se vychovatelka otočila na Subarua a řekla mu: "Subaru, tohle je... tvůj otec." Subaru stál na místě a odmítavě hleděl na toho chlapa. Nechápal, proč se na něj ten muž usmíval. Všechny buňky v jeho těle říkaly: Tohle je ten člověk, který ti všechno způsobil. Kdyby tu nebyl, nic by se nestalo! Tak proč? Proč?!
"Půjdeme, synu?" řekl najednou. Subaru zničehonic pokýval hlavou a došel si pro věci. Nechápal, proč to dělá, ale prostě to udělal. Subaruovi oči najednou neměli lesk. Neznal své hranice. Jeho tělo i mysl říkali, že je schopný všeho.
Když ho ten muž odvedl do auta, Subaru si sedl na zadní sedačku a díval se z okna. Ten muž k němu mluvil, ale on ignoroval. Věděl, že ten chlap je hledaný zločinec, který může za znásilnění jeho matky. Sice mu matka způsobila také utrpení, věděl, že to všechno udělala, protože on byl nečistý chlapec. Narodil se z utrpení. Jejího utrpení.
"Proč jsi to udělal?" zeptal se zničehonic Subaru. Jeho hlas neměl podtón, zněl, jako kdyby mluvil někdo, kdo už je dávno mrtvý. Ten chlap se ohlédl.
"Co jako?" zeptal se, místo odpovědi.
"Dobře víš co. Udělal jsi to před čtrnácti lety. Neříkej mi, že takové věci zapomínáš," mluvil Subaru. Ten chlap si povzdechl.
"Byla to chyba, ale už jsem se změnil. Věř mi, Suba-"
"Neříkej mi jménem!" vyjekl Subaru. V očích mu jiskřilo, až by si člověk myslel, že na něj spadla kometa. Ten muž sebou trhl, až málem zlomil volant, kdyby to šlo. Subaru znovu nasadil svůj neutrální mrtvý výraz. "Nebyl jsi u toho, když mi ho dala. Nejsi hoden ho vyslovit." Ten muž se na něj ze zrcátka chvilku koukal a pak zase upřel zrak na vozovku.
"Trvalo mi, než jsem si to vlastně uvědomil. Svou chybu chci napravit," řekl muž tiše. Subaruovi se na tváři objevil malý náznak úsměvu, ovšem ne spokojeného. Spíše pohrdavého.
"Dvanáct let... dvanáct let jsi utíkal před tou realitou. Nechal jsi, aby to trpěla za tebe," šeptl Subaru. Na to zůstal ten můž potichu. Vlastně už celá cesta probíhala v naprostém tichu.
Když konečně dorazily do toho města, i Subaruovi to město vyrazilo dech. Nebylo to Šindžuku, ale Minato-ku. Líbila se mu ta atmoféra. Před ním se kromě města rýsoval menší domek.
"Tohle je můj dům, kde žiju se svou přítelkyní. Budeš tu bydlet, odteď," vysvětlil ten chlap. Jakmile Subaru uslyšel zmínku o jeho přítelkyni, málem se zbláznil. On vlastně byl blázen vždycky, jenom to neprojevoval. Něco v jeho mozku se přepnulo do extrémně nebezpečného módu.
Najednou se rozesmál. Psychopatickým smíchem. Ten muž se natolik lekl, že upustil zavazadla. V Subaruových očí se zaleskl náznak šílenství. "Obejmeš mě, tati?" zeptal se Subaru. Z pravého oka mu tekly slzy. Ten muž váhal, ale pak přišel blíž a Subaru ho objal.
Poté, když přišli do jeho domu, Subaru si došel do svého budoucího pokoje a tam se zamrkl. K večeru vyšel ven. Ten chlap zrovna seděl na gauči před televizí a jeho přítelkyně byla v koupelně. Subaru stál ve dveřích a koukal na něj. Když si ho ten chlap všiml, pokynul, ať jde blíž.
"Pořád jsi mi ještě neodpověděl," začal Subaru. Došel k němu a zastavil se asi dva kroky od něj. "Proč jsi to udělal?"
Ten chlap se usmíval. Zase. "Ta ženská byla tak sexuálně přitažlivá, že jsem se neudržel. Nemysli si, že jsem tě vyzvedl, abych si z tebe udělal syna. Budu mít dcerušku s mou drahou Angelinou. Na tebe všichni najednou zapomenou," mluvil ten chlap. Bylo to venku. Tohle celou dobu Subaru chtěl vědět. Natáhl ruku k Subaruovi. To ale už ucítil ráznou bolest v oblasti břicha.
"Aha..," usmíval se Subaru. Smál se. Brečel. "To jsem chtěl vědět. Díky, tati," rozesmál se. Vytáhl z jeho těla zářivě stříbrný nůž a zabodl ho do něj znovu. Ten chlap zíral na tu zbraň, jejíž čepel měl zapíchlou v břiše.
"To je -"
anime, blood, and bleach image"Hai. Je to tvůj nůž. Měl jsi ji tak pěkně v opasku, že jsem se neudržel," mluvil Subaru a přerývaně a roztřeseně se rozesmál. Zapíchl nůž ještě hlouběji, načež se ven začala valit krev a začala z rány stříkat na všechny strany. Jeho úsměv se najednou změnil v naštvaný výraz. "Vážně si myslíš, že bych tě někdy dobrovolně objal? Takového zmetka jako jsi ty? Jak naivní jsi byl?" Tehdy Subaru zoufale ječel, smál se a brečel najednou. Ten muž mezitím pomalu umíral na vykrvácení.
"Ještě jedna věc... Jak se jmenuješ?" zeptal se Subaru nevinně, pocákaný krví vlastního otce.
"Mark... Lee... Pomoz - te mi - někdo... je - to - blázen.. Zavolej - sanitku... synu... Subaru," koktal a prosil o pomoc. Jeho otec se svalil na zem, kde vykašlával krev. Subaruova tvář se změnila na nelidskou nenávist.
"Říkal jsem ti, ať mi neříkáš jménem..," usmál se a ještě jednou ho bodl do zad. Nůž zaryl hluboko do jeho těla. Konečně se přestal zmítat a padl do bezvědomí. Tehdy se Subaru zvedl na nohy a olízl krev na noži. Došel ke dveřím. "Oyasumi, otto-san. Sladké sny," rozesmál se. Z pravého oka mu tekly slzy... a z levého krev. Vyšel ven na ulici a když zahýbal za roh, rozběhl se, zatímco z domu se ozval jekot Angeliny. Pravda, na tebe jsem zapomněl. Možná příště, pomyslel si Subaru. Začalo pršet a on upadl do bezvědomí v postranní uličce.
Na ulici žil dlouhé tři roky. Skrýval se před společností a žil tím, že okrádal náhodně lidi. Nebyli to velké krádeže, protože většinou ukradl nějakou drobnost, která nestála za řeč. Hlavně se živil tím, že žebral.
Jednou, když se vracel do svého doupěte v postranní uličce, zahlédl, jak nějací chlapi obtěžují dívku. V hlavě mu naběhla myšlenka, že pokud to takhle půjde dál, ta dívka bude možná zažívat to, co zažila jeho matka. Instinktivně zareagoval. Proběhl kolem těch chlapů a toho hlavního, který zrovna dívku chytil, bodl do zad. Ucítil tíhu v rukou, takovou, jakou zažil, když bodl svého otce. Uvědomil si, jak mu je tohle přirozené. Avšak nemohl dovolit, aby ta dívka něco takového viděla. Tehdy Subaruovi bylo šestnáct.
"Nedívej se, není to pěkný pohled. A uteč," přikázal jí. Pochyboval o tom, že by všechny ty chlapy přepral, ale alespoň by získal čas té holce. Co ho to napadlo?! Než si stačil uvědomit, už se na něj vrhli. Subaru překvapivě necítil nic, než příjemné teplo, které se mu rozlévalo po hrudi. Tohle je ten pocit? Když změníš osud někoho, koho vůbec neznáš... Pak upadl do bezvědomí a to poslední, co viděl, byl obličej té dívky. Už byl smířený s tím, že je mrtvý...

O to větší překvapení nastalo, když se potom probudil na luxusnín lůžku ve skvělém pokoji. Ležel tam a zíral do stropu. V ruce křečovitě svíral onen nůž. Zvedl ho a podíval se na něj. Možná by se teď mohl probodnout, spáchat debevraždu a vyhnout se trestu? Něco mu ale říkalo, že ho Bůh ušetřil z nějakého důvodu.
Uslyšel zaklepání. Nůž schoval. Ozval se, že může jít dál. Srdce mu vynechalo jedno bouchnutí, když si uvědomil, že je to ta dívka. Yokatta, je v pořádku... Když ho pozdravila, trhl sebou. Neslyšel to už tak dlouho, že by mu někdo přál dobré ráno.
"Proč to děláš?" vyhrkl téměř ihned. Nechápal, proč zachránila umouněného kluka z ulice. Zrak zabodl do deky, kterou měl před sebou. Byla tak úžasně měkká, hřála a načechraná...
"Zachránil jsi mě. Arigato... umm..." Znovu překvapeně zvedl zrak a tentokrát ho upřel na ni. Za necelé dvě minuty mu dokázala říct dvě slova, která jako kdyby ještě neslyšel. Ta slova znamenala pro něj strašně moc. Zjistil, že na cedulce zákonného zástupce je jakési ženské jméno. Hikaru... Akira?
"Nemusela ses napsat pod svým jménem. Hádám, že o tom tví rodiče neví," zachraptěl. Nemusela to dělat, tak proč? Nastalo ticho. Ta dívka neodpověděla hned. Dívala se ven z okna a Subaruovi připadala jako kami.
"Ne, moji rodiče se o mně moc nezajímají. Jim je jedno, co se mnou je," odpověděla mu. Subaru si uvědomil, jak jsou lidé arogantní. Mají děti a nezajímají se o ně. Bylo mu líto nejen té dívky, ale i jiných lidí, kteří nesou stejné názory a činy. Díval se na ni a přemýšlel, co si o tom myslí. Jestli jí je to líto? Je jí to jedno? Nevadí jí to? Jako kdyby se snažil vydolovat z ní všechny odpovědi a otázky, které klade a na všechny jí odpovědět.
"Hikaru znamená světlo... je to zajimavé..." Nechápal, proč to řekl, ale nebylo to z jeho vůle. Měl už tušení, že mele sám od sebe nesmyslné věci. Na tváři se jí objevil úsměv a Subaruovi připadalo, že je život najednou zase fajn.
"Hai. Hikaru znamená světlo. Dostala jsem to jméno, protože mám výrazný stín," řekla. Měl nutkání se smát, protože konečně našel někoho, kdo mele stejné nesmysly jako on. Jakmile se ale zeptala, kdo je on, zarazil se. Kdo je vlastně? Subaru... on je on.
"Jsem Subaru," řekl. Zadrhl se. Před očima se mu mihla ta scénka, kde se krev rozlévala po podlaze. "... Lee," dořekl. Jeho matka ho nenáviděla, takže by neměl používat její příjmení. Rozhodně nechce nikdy zapomenout na to, že zabil vlastního otce. Díval se na tu dívku a když si přisedla, na jednu nebo dvě vteřinky se její obraz změnil na obraz jeho otce. Ucukl. Pevně stiskl nůž.
"Těší mne, Subaru-kun," usmála se. Obraz se změnil zpátky a Subaru si uvědomil, že už to má za sebou. "Umm... Subaru jako to auto?" Jakmile to řekla, Subaru se musel usmát. Poprvé za ty dlouhé tři roky.

Když se zotavil, čekal, že ho Hikaru vyhodí zpátky do ulice. Rozhodně nepočítal s tím, že se k ní přestěhuje. Šokovalo ho, že s ním chce být i přesto, že ví, co udělal v historii. Přilnul si ji k srdci. Byla jako jeho mladší onee-chan. Hikaru byla pěkně mazaná, ale měl ji rád. I když věkový rozdíl dva roky nedělal až takový problém. Zřídil si své místo dole v obývacím pokoji. Hikaru ho párkrát vytáhla na nákupy, aby si mohl koupit věci, které potřebuje, včetně oblečení. Když zjistila, že je Subaru naprosto neznalý moderního stylu oblečení, vybrala mu celou kupu košil, džín a dalších věcí, i když Subaru protestoval. Tu noc měl Subaru noční můru a tak šel nahoru k ní do pokoje. Čekal, že ho vyhodí, ale spala. Hikaru spala v roztomilé noční košilce a zrovna měla deku na zemi. Subaru otevřel dveře, vešel dovnitř a přikryl jí, načež Hikaru něco spokojeně zamumlala, schoulila se do deky a otočila se na druhý bok. Subaru se rozhlédl po jejím pokoji, i když uznal, že to bylo kapku drzé a neslušné. Překvapeně zjistil, že její nástěnka je plná společných fotek s ním, nějakého anime basketbalisty, ale hlavně také fotek rodičů
"Subaru-nii-san? Co tu-"
"Gomen'nasai. Už jdu dolu," vyhrkl témeř okamžitě. Otočil se, aby mohl odejít. V tu chvilku ho Hikaru objala.
"Onii-san, iie, není povoleno," řekla do jeho trička ospale. Subaru se začal červenat.
"Je pozdě a zítra musíš do škol-"
"Nejdřív mi řekni, proč jsi přišel? Šmíráku...?" usmála se Hikaru. Nemyslela to zle a Subaru to věděl.
Na prst na namotal pramínek jejích černých vlasů. Vždycky se jich chtěl dotknout. Když se Hikaru odtáhla, posadila se na postel a Subaruovi nabídla své křeslo.
"Já... měl jsem noční můru o tom..," vysvětloval. Hikaru přikývla.
"A to je to, co tě trápí?" zeptala se.
"Chci říct... až teď jsem si uvědomil, jak můj život osamocený byl. Začínám si myslet, že jsem to neměl dělat," řekl smutně a v pravém oku se mu objevily slzy. Hikaru se natáhla a vzala jeho ruku do dlaní. Její ruka byla teplá, zatímco on měl ruku téměř ledovou. Překvapeně a zmateně na ni hleděl.
"Víš, onii-san... To, co se stalo, nech minulostí. Všechno mělo svůj důvod, ať už jakýkoliv. Ber to tak, že sis to tím, že jsi mě zachránil, všechno odčinil a nyní jsi čistý," mluvila a na tváři měla starostlivý úsměv.
"Uh, asi máš pravdu," řekl nejistě. Hikaru se zasmála a pohodila vlasama.
"Samozřejmě, že mám." Subaru se donutil k úsměvu. Hikaru mu vždy dokázala zvednout náladu. Chvilku seděli v tichu a pak se Subaru zvedl na nohy.
"Josh! A teď už spát nebo na tebe ráno vyliju studenou vodu, pokud se neprobudíš včas," řekl s veselým tónem. Hikaru našpulila pusu.
"Však já vím, takhle jsi hrozil i včera..," zamručela a lehla si.
"Včera jsem jenom hrozil, vážně to ale udělám," opáčil Subaru. Už byl u dveří, když se otočil a usmál se skutečně spokojeným a šťastným úsměvem. "Ayasumi, Hikaru-chan," řekl. Hikaru zvedla hlavu a zamračila se. Subaru se opravil. "Ayasumi, onee-chan," usmál se. Hikaru spokojeně přikývla
"Ayasumi, Subaru-nii-san."

Subaru o své schopnosti nevěděl, ale když ji použil, odhalila se. Museli jít do základny pro výjimky, jak mu bylo řečeno. Jeho příběh už pokračuje tam...

ZAJÍMAVOSTI

- Nesnáší česnek. Jakmile má někdo česnek, můžete si být na 100% jistí, že v blízkosti Subaru není.
- Nosí u sebe stříbrný nůž, který patřil jeho otci. Potom, co ho zabil, si nůž nechal.
- Má nadání na kreslení. Normálně je levák, avšak kreslí pravou rukou.
- Na krku nosí klíč od zápisníku jeho matky. Sám zápisník je pořád někde schovaný v jejím domě a ani Subaru neví, co v něm je či kde je (a asi se to nikdy nedozví, protože místo úkrytu znala jen jeho matka).
- Kvůli experimentům v dětství má levé oko umělé. Vidí jím hůř než pravým. Také má oko trochu jinou barvu než to druhé, protože doktoři nedokázali přesně udělat barevnou kombinaci. Kvůli tomuto postižení, když Subaru brečí, levé oko zůstává suché (slzné kanálky se poškodily).
- Má na hlavě jeden pramínek vlasů platinově bílé barvy. Jedná se o chybu v genetické informaci nebo efekt z laborky, to už se přesně neví.
- Subaru o tom neví, ale je imunní vůči všelijakým druhům jedu. Zjištěno to bylo v laborce, když na něm testovali protijed vůči jedu kobry královské. Nechali, aby Subarua had kousl, ale i přesto, že se mu nedostalo protiléku, nic se mu nestalo. Je to kvůli tomu, že si jeho tělo vybíralo účinné látky z testů a vytvořilo si tuto imunitu. Na druhou stranu, jako opačný efekt tohoto procesu, trpí Subaru často bolestmi hlavy.
- Jeho původní příjmení bylo Yugyeom, což bylo příjmení jeho matky. Subaru se rozhodl nechat si příjmení otce, protože nechtěl zapomenout na hřích, že zabil vlastního rodiče.

SCHOPNOSTI

- Subaru dokáže povolat různé živé tvory a věci z knih, kreseb a dalších literárních děl. Zatím tuto schopnost neumí plně využívat a často se mu stává, že nějakou tu fantazii vyvolá do reálného světa naprosto omylem a neumí ji vrátit zpátky. Proto se vyvaruje jakémukoliv čtení a kreslení, aby omylem nezapříčinil konec světa.

KNIHY & PŘÍBEHY

none

DOKONČENÉ MISE & VÝPRAVY

none

DALŠÍ INFORMACE O POSTAVĚ

  • VĚK: 17 let
  • NAROZENINY: 4.11.
  • POHLAVÍ & DRUH: Muž - Člověk/Smrtelník
  • DŘÍVĚJŠÍ BYDLIŠTĚ: Šindžuku, Japonsko
  • JAZYKY: japonština, angličtina (80%)

GALERIE

20140101_seoulbeats_strongheart_snsd_yoona_leeseunggi tumblr_nqsp6mHhHx1sk2zzho3_400.jpg infinite-maknae-sungjong-27516614-500-66 tumblr_mrjsn5HFb41snsanto1_500.gif
(Kliknutím zvětšíte)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama